Neumím jen tak sedět se založenýma rukama. Mám stále hlavu plnou nápadů, které ani nestíhám realizovat, spoustu energie a ráda jsem v kontaktu s lidmi.

Proto jsem se po 14 letech strávených ve světě daní rozhodla pro velkou změnu. Vrhla jsem se do podnikání v oboru gastronomie. A rozhodně ani po letech nelituji.

Kolik skvělých lídí jsem díky Gurmandii poznala!

Ale popořádku. Proč vlastně ta velká změna? V práci jsem se hodně trápila, přestalo mě to bavit, naplňovat. A když jsem přemýšlela, co dál, věděla jsem, že to už nemůže být ekonomie. Vaření mě vždycky bavilo a se speciálními dietními omezeními v rodině jsem do vaření musela pronikat hlouběji a hlouběji. Ale s vysokoškolským diplomem v oboru Aplikovaná matematika jsem nevěřila, že bych mohla mít kavárnu nebo bistro nebo něco podobného. A pak přišla myšlenka kurzů, které budu já organizovat a připravovat, zvát si odborníky v oborech kuchař, cukrář či zdravá výživa. Najednou mi to celé do sebe zapadlo. Sama se budu učit novým věcem a zároveň pomáhat i dalším lidem, kteří se chtějí ve vaření posouvat dál nebo mají vaření jako koníček a chtějí si to užívat. Teď už můžu směle radit a pomáhat i já osobně. 

Tou největší výzvou na začátku rozhodně bylo rozhodnutí opustit zaměstnání. Od ukončení školy jsem vždy byla zaměstnaná a nikdy jsem na podnikání nepomyslela. A najednou po 14 letech pracovního poměru, kde má člověk jistoty garantované pracovní smlouvou, jsem měla začít podnikat se všemi riziky. Které se mimochodem projevily po 1,5 roce v podobě koronaviru a válečného konfliktu na Ukrajině. Ale kdo chce, cestu si vždy najde. A já chci. Takže jedeme dál.

Co je pro mě velmi důležité, je kontakt s lidmi, s vámi. Mám okamžitou zpětnou vazbu, jestli jsem kurz či akci připravila dobře, jestli se vám to líbilo, jestli vám to přineslo to, co jste si představovali. Vidím, jak si to užíváte, jak u toho odpočíváte, jak se bavíte, jak se soustředíte, aby jste se vše správně naučili, jak jste spokojení nebo i nespokojení, a můžu si s vámi o tom hned povídat a vylepšovat. Už ani nedokážu spočítat, kolik nových přátel jsem díky Gurmandii získala.

 

 „Důležitá je cesta, ne cíl.“

Samozřejmě mám své cíle, kterých chci dosáhnout. Jen je pro mě důležitější vybrat tu správnou cestu k jejich dosažení, abych i z cesty měla radost, abych byla schopná vyhodnocovat její průběh a správně odbočit, abych na ní nikomu neuškodila a neměla výčitky.

 

Na závěr bych chtěla poděkovat těm, kteří pro mě znamenají nejvíc, kteří mě v mém počínání nejvíc podporují.

Ano, je to manžel, jsou to děti, je to rodina. Jsou pro mě důležitější než Gurmandie.